Rovinné dostihy

Teorie

Ve školách jezdectví i učebnicích se učí jeden důležitý pojem a to je taktika v dostihu. Znamená to úspěšné dokončení dostihu co v nejlepším čase a pořadí. Teoreticky to znamená, že jezdec má být se svým koněm v harmonii už před samotným dostihem. Toho se docílí při tréninku kdy se jezdec s koněm pozná a vytvoří si mezi sebou pouto. V samotném dostihu pak jezdec vede koně tak , aby byly jeho síly rozloženy v dostihu rovnoměrně. Tudíž nesmí po dostihu dojít ke zchvácení koně, takže od startu vede jezdec pomalejším tempem, aby se rozehřál a poté tempo zvyšuje. Po dostihu je koník je velmi unavený, ale neschvácený

Praxe

V praxi bohužel není tak velký důraz kladen na harmonii mezi koněm a jezdcem, často se tak stává, že jezdec vidí koně poprvé, až na samotném dostihu. Je to z toho důvodu, že chybí kvalitní žokejové a proto jeden jezdec cestuje klidně i za hranice, kvůli jednomu dostihu. Samotný dostih pak probíhá velmi namáhavě a koně jsou schváceni, nejen, že někteří zemřou už na samotné dráze, ale potom třeba již nemohou pokračovat ve své dostihové kariéře, protože je koník zničený psychicky i fyzicky. Rozložení sil v tomto dostihu je pro koně velmi náročné. Při startu jsou koně maximálně pobízeni, nutno ale podotknout, že použití bičíku je omezeno, třeba pouze 8 pobídek. Pouhé máchnutí biče u hlavy koně je neomezené. V polovině dostihu jsou koně velmi v útlumu a při cílové rovině jsou opět velmi max. pobízeni. Z tohoto důvodu mají koně po dostihu i několik měsíců pauzu, proto jsou velmi oceněni koně, kteří vyhrají třeba trojkorunu, protože jsou to tři dostihy během 3 týdnů( ve všech musí být 1.).